Můj život dlouhodobě protkává několik zásadních témat: vzdělávání, kultura a rodina. A to jak na úrovni osobní, protože jsem se nikdy nevzdala rodinného života, manžela, svých synů i kontaktů s dalšími rodinnými příslušníky, tak na úrovni pracovní. Velmi brzy po politickém převratu roce 1992 jsem začala učit francouzštinu na Arcibiskupském gymnáziu a ila a organizovala výměnné pobyty pro studenty. Dává mi smysl nasbírané zkušenosti zúročovat, aktivně se občansky angažovat a nenechávat tato témata napospas, protože je považuji za klíčové pro naši společnost. Zapojila jsem se do činnosti politické strany, která se nestydí za to, že se hlásí ke křesťanství a proto ji má jako jediná strany v ČR ve svém názvu.

Vydala jsem se proto na cestu za změnami nejprve do poslanecké sněmovny, kde jsem působila jako členka a místopředsedkyně výboru pro vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Zasazovala jsem se o schválení zásadních zákonů, což se v mnoha případech podařilo – v době mého působení prošly například zákon o vysokých školách, zákon o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, zákon o předškolním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), zákon o pedagogických pracovnících a mnohé další. Zasadila jsem se mimo jiné o zavedení etické výchovy jako samostatného vzdělávacího předmětu.

Na tuto svou práci jsem navázala od roku 2010 v České školní inspekci a v Centru pro výzkum a inovace ve vzdělávání při OECD. Nyní jsem se jako evropská poslankyně naplno ponořila do obdobné problematiky na evropské úrovni. Svou práci dělám naplno a ráda. A každopádně ji dělám pro vás – sledujte mé aktivity a neváhejte se mi kdykoliv ozvat.